Znáte z našeho katalogu

Banner

ČSN EN ISO 10545 - 16 - Stanovení malých odchylek v barvě

 

Stanovení malých odchylek v barvě je pro ČR dáno normou EN ISO 10545-16:2000, která je českou verzí Evropské normy téhož čísla a má status české národní normy.  Norma  je platná od července roku 2001.

Definice používané při stanovení odchylek v barvě:

  • Barevnost : je vlastnost, která je definována jako odchylka od šedé barvy při téže světlosti
  • Světlost:  je parametr, který popisuje vztah mezi barvou a plynulou stupnicí šedi mezi černou a bílou
  • CSNENISO10545-161976 L“, a“, b“ (CIELAB) naměřené barevné hodnoty  jsou hodnoty, vypočítané z naměřené spektrální křivky stupně odrazu (podle publikace CIE)
  • CSNENISO10545-16abarevný rozdíl  CSNENISO10545-16b, sada rovnic pro barevné rozdíly. Podle těchto rovnic se vypočítají hodnoty CIELAB, které se počítají mezi srovnávacím vzorkem a zkušebním tělesem tak, aby se stanovily poloviční délky os elipsoidy, které obsahují všechny vizuálně vnímatelné barvy, jestliže se porovnávají se srovnávacím vzorkem.
  • Komerční faktor cf – tolerance, na které se všechny strany dohodly nebo taková, která se obvykle používá v průmyslu ke stanovení přijatelnosti barevných rozdílů obkladových prvků.

Barevná měření se provádí na reflexním stupňovém spektrofotometru nebo trichromatickém kolorimetru.

Podstatou zkoušky je vypočtení rozdílu mezi srovnávacím obkladovým prvkem a zkušebním tělesem obkladového prvku téže barvy.  Aby byla stanovena přijatelnost dodržení barvy, porovnáváme vypočítaný barevný rozdíl CMC (CSNENISO10545-16b) zkušebního tělesa se srovnávací hodnotou, přičemž použijeme předem dohodnutý komerční faktor (cf) nebo  faktor cf obvykle používaný v průmyslu obkladových prvků, abychom stanovili přijatelnost dodržení barvy.

Při samotné zkoušce použijeme jako zkušební vzorek jeden nebo více obkladových prvků, které obsahují stejné pigmenty nebo jejich kombinace. Tím zabráníme komplikacím z důvodů metametrie. Vhodným počtem se většinou rozumí pět reprezentativních obkladových prvků.

Pro určení počtu náhodně vybraných obkladových prvků (které použijeme jako reprezentativní) musíme použít statistické metody. Jejich počet však nesmí být nižší než 5.

Povrch, který máme určen k barevnému měření, připravíme tak, že jej očistíme hadrem, který jsme namočili do izopropanolu laboratorní jakosti. Vysušíme hadříkem, který však nesmí obsahovat fluoreskující bělící látky a je bez žmolků.

Samostatný postup zkoušky se provádí výše uvedeným přístrojem, kterým se v rychlém sledu odečítají hodnoty srovnávacích vzorků a zkušebním vzorkem. Takto provedeme tři stanovení pro každý obkladový prvek. Výsledky zaznamenáváme a výsledné hodnoty zprůměrujeme. Výsledek použijeme jako hodnotu určenou k výpočtu barevného rozdílu.

Naměřené barevné hodnoty L“, a“, b“, CSNENISO10545-16ca  vypočítáme z hodnot X, Y, Z pro každý zkušební vzorek za použití rovnic podle ISO 105-J03. Musí být použito kombinace denního světla (D65) a pozorovatele 10°.

K rozhodnutí, zda má zkušební prvek přijatelnou odchylku od vzorku srovnávacího nám slouží hodnota  (∆kterou jsme vypočítali mezi zkušebním vzorkem a srovnávacím vzorkem.  Zkušební vzorky pak rozdělíme do dvou kategorií:

  • přijatelné, pro které hodnoty  (CSNENISO10545-16b), jsou menší nebo rovny dohodnuté toleranci
  • nepřijatelné, pro které hodnoty (CSNENISO10545-16b), jsou větší než dohodnutá tolerance.

Z provedené zkoušky musí být vystaven protokol, který musí obsahovat následující:

  • Odkaz na příslušnou část EN ISO 10545 (v ČR ČSN EN ISO 10545-16)
  • Podrobnosti o přístroji a zvláštních podmínkách měření
  • Popis obkladových prvků
  • Dohodnuté tolerance (cf)
  • Komponenty CSNENISO10545-16d
Průměrný barevný rozdíl CMC, který byl vypočítán mezi srovnávacími vzorky a zkoušenými obkladovými prvky.
 
Banner

Vyhledej na webu

Partneři KD

Rako
Supergres
Ston
Sicis
Piemme