Po svatbě jsem se z domu odstěhovala. Dostali jsme s manželem byt v panelovém domě. Začala jsem žít jiný život. A to nejen tím, že jsem se vdala a měla děti, což samo o sobě ženě život hodně změní. Myslela jsem spíš to, že já, dítě z domečku, jsem se dostala do tohoto betonového objektu, kde jediným spojením se světem byl malý balkón, u naší časem početné rodiny, věčně okupovaný sušícím se prádlem.  Ale i tak jsem na tento balkón, na který jsme položili krásnou světlou dlažbu, dala malý stolek a dvě plastová křesílka, abych aspoň v tomto malém prostoru mohla občas relaxovat a vnímat krásnou zeleň přírody a slyšet štěbetání dětí z nedalekého pískoviště. 

Kdesi v mém nitru byl ale sen, takové tajné přání, se jednou do domečku vrátit. Snila jsem o snídani na terase, kde bych měla jídelní stůl a kde by se aspoň o víkendu sešla celá rodina při svátečním nedělním obědě, malý stoleček s křesílky, kde bych ráno vítala sluníčko se šálkem kávy a kochala pohledem na probouzející se přírodu. Splní se mi taky jednou tento sen? Netroufala jsem si vůbec doufat.

Jednou jsem se se svým tajným přáním svěřila manželovi, slovo dalo slovo, začali jsme můj nápad rozebírat a plánovat. Taky jemu by se zamlouvalo bydlení v domečku, terasa, na které bychom si mohli po návratu z práce odpočinout, posedět a probrat problémy i radosti uplynulého dne. U terasy zahrádka, kde by bylo možno pěstovat zeleninku, možná i nějaké to víno a já své milované kytičky.

Cesta k našemu domečku s krásnou terasou nebyla sice snadná, ale nakonec se nám náš sen splnil. Když děti už odcházely do světa, žily svůj život a  my jsme zůstali sami, rozhodli jsme si náš sen splnit. Prodali jsme byt, koupili domeček, který jsme postupně upravovali a naši terasu, na kterou jsme se tolik těšili jsme pokryli krásnou cotto dlažbou, která se shodovala s našimi sny a představami. Vybrat zahradní nábytek už nebyl takový problém. Domeček je sice menší, ale prostorný natolik, že i když se o víkendu všichni sejdeme, máme dostatek prostoru i soukromí a můžeme se radovat, že na naší krásné terase, kde se zjara a v létě scházíme všichni ke svátečnímu obědu, si popovídáme  a probereme události uplynulého týdne.

Jsme moc vděčni osudu, že nám umožnil vrátit se do prostředí, kde jsme blízko přírodě, kde se můžeme alespoň někdy scházet celá rodina, setkávat se s přáteli a kamarády, grilovat za letních horkých večerů a udržovat přátelství s přírodou i mezi sebou, což je v dnešní době víc než žádoucí.