Bydlela jsem se svými dvěma spolužačkami nejprve na kolejích, kde koupelna znamenala několik sprch mimo pokoj, taktéž  WC  bylo několik na poschodí,  všechna mimo naše ubytovací pokoje. Ale to nemluvím o ničem zvláštním, takto to prostě na vysokoškolských kolejích chodí a člověk se s tím prostě musí smířit. Alespoň zrcadlo jsme si pořídily na pokoj, přece jen pro nás, mladá děvčata,  bylo celkem nepostradatelné.

Po dvou letech studia jsme si s kamarádkami  pronajaly byt, který se nám zdál výhodnější a podmínky přece jen lepší, než na kolejích. Ale naše koupelna, protože byt byl starší, se až tak moc nelišila od těch na kolejích. Stěny starého umakartového jádra vypadaly nevábně, sice místo sprchy vana a WC jako samostatná místnost, ale hlavní přednost bylo, že jsme se o tyto místnosti dělily jen mi tři.  Přece nějaké zlepšení, byla opravdu jen pro nás tři! Ale k ideálu krásné koupelny to mělo hóóóóóódně daleko.

No student toho ale musí vydržet celkem dost, proto se to i nám podařilo a po letech jsme zdárně dostudovaly. Už po čas studia jsem měla známost a po ukončení jsme se rozhodli založit si rodinu a tím i své vlastní bydlení. Nebylo to sice jednoduché. Hned po škole se nám sice oběma podařilo najít práci, rodiče také pomohli svou „troškou do mlýna“, ale přesto začátky úplně lehké nebyly. Velká hypotéka sice je trochu naší „noční můrou“, ale díky ní jsme si mohli zařídit vlastní bydlení v domečku, který  jsme si postupně upravili  podle svého vkusu.

Koupelna byla taky na pořadu dne. Je to místo pro rodinu (s tou jsme v brzké době počítali) hodně důležité. Protože místnost byla celkem prostorná, vešlo se mi do ní vše, co mi v koupelně na kolejích i v pronajatém bydlení chybělo. Prostorná vana pro chvíle relaxace, sprchový kout pro rychlé osvěžení v horkých letních dnech, pračka, která se stala nedílnou součástí koupelny, dokonce i sušička, která je mým velkým pomocníkem. Obklady a dlažbu jsme vybírali hodně dlouho, nakonec se nám podařilo dohodnout tak, abychom byli s manželem spokojení oba. Naše koupelna dostala jemně barevný kabát, ozdobili jsme ji jemným dekorem, no prostě tak, abychom se v ní cítili dobře.  Doplňky v barvě bílé koupelnu ještě rozzářily  a opticky zvětšily.

Pamatovali jsme však i na plánované rozšíření naší rodiny a zabudovali i malé, dětské umyvadélko a přebalovací pult. Zrcadlo jsme vybírali hodně dlouho, nakonec vyhrála varianta, nechat si do koupelny zrcadlo vyrobit na míru. Je krásné i s poličkou, na které máme vystaveny všechny šminky a nezbytnosti, bez kterých se v koupelně neobejdeme. Na poličkách kraluje můj fén i manželův holicí  strojek. Osvětlení, které je zabudováno přímo v zrcadle osvítí potřebnou plochu u něj, větší světlo dodají bodovky, umístěné přímo do stropu.  Skříňky  v barvě bílé, klasika, kterou jsme volili, obsahují další potřebnosti, které se nepoužívají každý den. Ručníky v barvě obkladů, které mám uspořádány netradičně do ruliček jsou jen takovým maličkým příjemným detailem.

Když pak přišly děti – syn a po něm dcera, využila jsem přebalovacího pultíku i vaničky hojně a prožívala krásné chvíle v naší koupelně pro celou rodinu se svými dětmi  a děti časem ocenily krásu a praktičnost jejich „malého umyvadélka“.

Tak jsme se postupem času propracovali od té malé, nevlídné, studentské koupelny ke krásné a prostorné koupelně pro rodinu, která nám jak doufáme, bude sloužit ještě pěkných pár let. Ale i přes „polní“ podmínky na léta strávená na kolejích stejně rádi vzpomínáme.