Stanovení délkové teplotní roztažnosti u keramických obkladových prvků je předepsáno normou ČSN EN ISO 10545-8.
Koeficient délkové teplotní roztažnosti se stanovuje v teplotním rozsahu od teploty místnosti do 100˚C.
Přístroje, nutné k provedení tohoto stanovení:
- Vhodný zkušební přístroj pro stanovení teplotní roztažnosti s rychlostí zahřívání (5±1)˚C/min. , který má stejnoměrné rozložení teploty na zkušebním tělese.
- Posuvné měřítko nebo jiné vhodné měřidlo
- Sušárnu pro teplotu (110±5)˚C. Jiné sušící systémy, např. infračervené nebo mikrovlnné, se mohou použít pouze v případě, že poskytují stejné výsledky.
- Exsikátor
Zkušení vzorky
Ze středu jednoho obkladového prvku vyřízneme dvě pravoúhlá zkušební tělesa tak, aby jejich délky byly vhodné pro přístroj, ve kterém je budeme zkoušet. Konce těles rovně a rovnoběžně zbrousíme.
Pokud je to nutné, zkušební tělesa zabrousíme tak, aby každá strana v příčném řezu byla slabší než 6 mm a průřezová plocha větší než 10 mm². Nejkratší délka zkušebních těles musí být 50 mm. U obkladů, které jsou glazované, nesmíme zbrousit glazuru.
Postup
Zkušební tělesa vysušíme při teplotě (110±5)˚C do ustálené hmotnosti. To znamená, že rozdíl hmotností mezi dvěma váženími, která po sobě následují v intervalech 24 hodin, je menší než 0,1%. Pak je umístíme do exsikátoru a necháme je ochladit na teplotu okolí. Posuvným měřítkem stanovíme jejich délky s přesností 0,002 násobku délky.
Tělesa vložíme do zkušebního přístroje a zaznamenáme teplotu okolí. Na začátku měření a v jeho průběhu měříme délku s přesností 0,01 mm. Teplotní a délková měření provádíme v teplotním intervalu ne větším než 15˚C/min.
Vyhodnocení
Ze zkoušky musíme vyhotovit protokol, který bude obsahovat následující údaje:
- Odkaz na příslušnou část normy
- Popis obkladových prvků včetně přípravy zkušebního tělesa
- Koeficient délkové teplotní roztažnosti obou těles, které zkoušíme.
Stanovení délkové teplotní roztažnosti u keramických obkladových prvků je předepsáno normou ČSN EN ISO 10545-8.
Koeficient délkové teplotní roztažnosti se stanovuje v teplotním rozsahu od teploty místnosti do 100˚C.
Přístroje, nutné k provedení tohoto stanovení:
Ø Vhodný zkušební přístroj pro stanovení teplotní roztažnosti s rychlostí zahřívání (5±1)˚C/min. , který má stejnoměrné rozložení teploty na zkušebním tělese.
Ø Posuvné měřítko nebo jiné vhodné měřidlo
Ø Sušárnu pro teplotu (110±5)˚C. Jiné sušící systémy, např. infračervené nebo mikrovlnné, se mohou použít pouze v případě, že poskytují stejné výsledky.
Ø Exsikátor
Zkušení vzorky
Ze středu jednoho obkladového prvku vyřízneme dvě pravoúhlá zkušební tělesa tak, aby jejich délky byly vhodné pro přístroj, ve kterém je budeme zkoušet. Konce těles rovně a rovnoběžně zbrousíme.
Pokud je to nutné, zkušební tělesa zabrousíme tak, aby každá strana v příčném řezu byla slabší než 6 mm a průřezová plocha větší než 10 mm². Nejkratší délka zkušebních těles musí být 50 mm. U obkladů, které jsou glazované, nesmíme zbrousit glazuru.
Postup
Zkušební tělesa vysušíme při teplotě (110±5)˚C do ustálené hmotnosti. To znamená, že rozdíl hmotností mezi dvěma váženími, která po sobě následují v intervalech 24 hodin, je menší než 0,1%. Pak je umístíme do exsikátoru a necháme je ochladit na teplotu okolí. Posuvným měřítkem stanovíme jejich délky s přesností 0,002 násobku délky.
Tělesa vložíme do zkušebního přístroje a zaznamenáme teplotu okolí. Na začátku měření a v jeho průběhu měříme délku s přesností 0,01 mm. Teplotní a délková měření provádíme v teplotním intervalu ne větším než 15˚C/min.
Vyhodnocení
Koeficient délkové teplotní roztažnosti (
) se vypočítá podle následujícího vztahu a zaokrouhlí se na 
/˚C:
= 
. 
Kde 
je délka zkušebního tělesa při teplotě místnosti
je změna délky zkušebního tělesa mezi teplotou místnosti a 100˚C
Ze zkoušky musíme vyhotovit protokol, který bude obsahovat následující údaje:
Ø Odkaz na příslušnou část normy
Ø Popis obkladových prvků včetně přípravy zkušebního tělesa
Ø Koeficient délkové teplotní roztažnosti obou těles, které zkoušíme.
