Stanovení odolnosti proti vlivu mrazu u keramických obkladových prvků nám stanovuje norma ČSN EN ISO 10545-12, která je platná 1. ledna 1999 a byla opravena Opravou č. 1 v září roku 2002.

Stanovení odolnosti proti vlivu mrazu se provádí u všech keramických obkladových prvků, u kterých se předpokládá jejich použití za současného působení vody a mrazu.

Metoda se provádí tak, že obkladové prvky, které zkoušce podrobujeme, jsou vystaveny střídavému působení teploty +5˚C  a -5˚C . Toto zmrazování a rozmrazování, kdy jsou obkladové prvky tomuto vystaveny ze všech stran , je prováděno ve 100 cyklech.

Přístroje a pomůcky, které k provedení zkoušky potřebujeme:

• Sušárna
• Váhy
• Přístroj, kterým vzorky sytíme vodou ve vakuu při tlaku (60±4) kPa.
• Mrazicí box
• Utěrka z kůže – měkká
• Voda – teplota vody musí být v rozmezí 20 ± 5 ˚C
• Termočlánek nebo jiné vhodné teplotní čidlo

Sušárna je třeba taková, ve které může být dosaženo teploty (100 ±5)˚C.

Váhy, kterými stanovíme hmotnost vzorků, váhy musí vážit s  přesností  na 0.01 %.

Mrazicí box musí být takový, aby v něm bylo možné odděleně umístit a zmrazovat alespoň 10 keramických obkladových prvků naráz. Celková plocha obkladových prvků musí být  nejméně 25 m².

Popis vzorku pro provedení zkoušky:

Musíme zkoušet nejméně 10 celých obkladových prvků, které budou mít nejmenší plochu 0.25 m². Tyto nesmí být nijak poškozeny. Tyto vzorky musíme vysušit v sušárně do konstantní hmotnosti. Té dosáhneme tehdy, pokud je rozdíl mezi dvěma váženími v rozmezí 24 hodin menší než 0,1 %. Hmotnost každého obkladového prvku (m ₁) musíme zaznamenat.

Sycení vodou provádíme:

Obkladové prvky osušíme na teplotu prostředí a naskládáme je svisle do suché, vakuované nádoby tak, aby se sami sebe navzájem, ani stěn nádoby nedotýkaly.

Pomocí vývěvy snížíme tlak vzduchu o (40±2,6) kPa pod atmosférický tlak.  Při tomto tlaku nádobu naplníme vodou  tak, aby obkladové prvky byly ponořeny nejméně 50 mm pod hladinou vody.  Podtlak udržujeme dalších 15 minut a nakonec se  vyrovná na atmosférický tlak. Měkkou koženou utěrku navlhčíme a ručně vyždímáme, položíme ji na rovnou plochu a každou stranu obkladu s ní lehce osušíme. Zaznamenáme hmotnost každého nasyceného obkladového prvku (m₂).

Stanovení nasákavosti před zkouškou odolnosti proti mrazu stanovíme podle vzorce:

Kde m₁ je hmotnost vysušeného obkladového prvku, m₂ představuje hmotnost obkladového prvku nasyceného vodou

Postup :

Vybereme obkladový prvek největší tloušťky, který odpovídá typickým vlastnostem zkoušených vzorků.  Do středu hrany vyvrtáme otvor průměru asi 3 mm, dlouhý max. 40 mm. Do něj zavedeme termočlánek. Nakonec otvor uzavřeme izolujícím materiálem. Pokud není možné otvor vyvrtat, provedeme zkoušku tím způsobem, že termočlánek nalepíme na lícní stranu obkladu a ten následně slepíme s jiným obkladovým prvkem.  Všechny obklady, které zkoušíme, uložíme svisle v mrazicích boxech tak, aby mezi nimi proudil vzduch. Teplota, kterou naměříme, je teplotou všech těchto obkladů.  Měření teploty musíme provádět s přesností na ±0,5˚C.

Při rychlosti chlazení nejvýše 20 ˚C/hodinu necháme poklesnout teplotu na -5˚C a obkladové prvky v této teplotě 15 minut udržujeme. Pak je ponoříme do vody na tak dlouho, až jejich teplota dosáhne +5˚C a při této teplotě je udržujeme rovněž 15 minut. Toto zmrazování a rozmrazování musíme opakovat 100x.

Lícní plochy a hrany obkladových prvků musíme zkontrolovat po 100 cyklech rozmrazování a zmrazování. Kontrola probíhá ze vzdálenosti 25 až 30 cm pouhým okem.  Pokud máme podezření, že k poškození přijde brzy, můžeme kontrolu provádět i v průběhu zkoušení.  Všechny viditelné vady pečlivě zaznamenáváme.

Po ukončení zkoušky musíme vytvořit protokol o zkoušce, který musí obsahovat:

• Odkaz na příslušnou část normy
• Popis obkladových prvků
• Povrch zkoušených obkladových prvků
• Nasákavost, stanovenou před zkouškou zmrazováním
• Nasákavost po zkoušce zmrazování
• Popis vad před zkouškou a po zkoušce (popisujeme všechny vady lícních ploch a hran obkladových prvků, které se po zkoušce zmrazováním objevily).
• Počet poškozených prvků po 100 cyklech.