Stanovení chemické odolnosti keramických obkladových prvků je řešeno normou  ČSN EN ISO 10545-13, která je v platnosti od 1.1.1999.

Tato norma stanovuje postupy a metody, kterými se stanoví chemická odolnosti keramických obkladových prvků při teplotě místnosti.

Toto stanovení chemické odolnosti se zjišťuje tak, že zkoušené keramické obkladové prvky budou vystaveny působení zkušebních roztoků a vliv těchto roztoků bude zjištěn vizuálně po určitém časovém působení.

Vodnaté zkušební roztoky rozdělujeme na:

1. Chemikálie používané v domácnosti
2. Soli na úpravu vody v plaveckých bazénech
3. Kyseliny a louky

           3.1.Nízké koncentrace (L) -   Roztok kyseliny chlorovodíkové 3 % (V/V)

              -          Roztok kyseliny citronové, 100g/l

              -          Roztok chloridu draselného, 30 g/l

           3.2.Vysoké koncentrace (H) -  Roztok kyseliny chlorovodíkové 18 % (V/V)

              -            Roztok kyseliny mléčné 5 % (V/V)

              -            Roztok hydroxidu draselného, 100 g/l.

Přístroje, potřebné k provedení zkoušky:

1. Nádoba s víkem
2. Válec zborokřemičitého skla
3. Sušárna
4. Měkká kožená utěrka
5. Bílá utěrka
6. Těsnící hmota
7. Váhy
8. Elektrická lampa
9. Tužka

V každém zkušebním roztoku zkoušíme 5 vzorků.

U neglazovaného obkladového prvku se vyřízne vzorek o velikosti 5x5 cm tak, aby alespoň jedna hrana nevznikla řezáním. Glazované obkladové prvky se používají celé nepoškozené vzorky nebo díly z nich.

Lícní plochu vzorků pečlivě vyčistíme vhodným roztokem, např. metanolem, vzorky, které mají na lícní ploše vadu, nesmí být použity.

Neglazované obkladové prvky se zkoušejí následujícím způsobem:

S sušárně se vzorky při teplotě 100±5°C vysuší do konstantní hmotnosti, tzn. že rozdíl hmotnosti mezi dvěma následujícími stanoveními hmotnosti je nejvýše 0,1 g. Vzorky se ochladí na teplotu místnosti.

Ke zkoušce použijeme výše předepsané roztoky tak, že vzorky ponoříme do nádoby s roztokem 25 cm hluboko tak, aby byla ponořena strana, která nevznikla řezem. Nádobu, uzavřenou víkem ponecháme při pokojové teplotě 20±2°C po dobu 12 dnů. Po této době vzorky vložíme na 5 dní do tekoucí vody a pak půl hodiny vaříme zcela ponořené ve vodě. Vzorky vyjmeme a vyždímanou koženou utěrkou osušíme a otřeme. Pak vysušíme v sušárně při teplotě 100±5°C. Vzorky kontrolujeme ze vzdálenosti 25 až 30 cm pouhým okem, sledujeme rozdíly vzniklé na lícní straně a na hraně vzniklé a nevzniklé řezáním, které byly ponořeny. Můžeme použít i umělého osvětlení nebo denního světla, vyhneme se však přímému slunečnímu světlu.

Podle výsledku zkoušky rozdělíme obkladové prvky na těchto tříd:

Při použití zkušebního roztoku – běžné chemikálie používané v domácnosti a  soli na úpravu vody v plaveckých bazénech do tříd:

UA       .          žádné viditelné změny

UB       -           viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním

UC       -          viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním, na hranách, které řezáním nevznikly a na lícní ploše

 

Při použití zkušebního roztoku kyseliny a soli v nízké koncentraci

ULA     .          žádné viditelné změny

ULB     -           viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním

ULC     -          viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním,  na hranách, které řezáním nevznikly a na lícní ploše

 

Při použití zkušebního roztoku kyseliny a soli v nízké koncentraci

UHA     .          žádné viditelné změny

UHB     -           viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním

UHC     -          viditelné změny na plochách, které vznikly řezáním, na hranách, které řezáním nevznikly a na lícní ploše

 

Glazované obkladové prvky se zkoušejí následujícím způsobem:

Na okraj válce se nanese rovnoměrná vrstva těsnící hmoty. Válec se nasadí na část plochy glazury , která není vystavena žádnému působení a okraj po celém obvodu utěsníme.  Otvorem nalijeme zkušební kapalinu do výšky (20±1) mm. Použije se zkušební roztok,   uvedený  v bodech l, 2, 3.1, pokud je nutné, použijeme roztok uvedený v bodě 3.2.  Zkušební sestavu udržujeme při teplotě (20±1)°C.

Pokud zkoušíme odolnost proti působení chemikálií používaných v domácnosti, prostředků na úpravu vody v plaveckých bazénech a kyseliny citronové necháme roztok působit na vzorek 24 hodin. Válec pak odejmeme, povrchovou plochu glazury očistíme odmašťovacím prostředkem tak, abychom plně odstranily těsnicí hmotu.

Stanovení třídy

Obecně

Zkoušená plocha musí být před hodnocením úplně suchá. Vhodnost zkoušení tužkovými čarami (jak je popsána dále), provedeme tak, že uděláme několik čar na místech glazovaného povrchu, který nebyl dosud vystaven žádnému působení.  Po té se je pokusíme setřít vlhkou utěrkou.  Pokud se toto nepodaří, schéma zatřídění podle obvyklého třídění není možné a použijeme zatřídění vizuálním zatříděním.

Obvyklé třídění

Vizuální zkouška

Zkoušenou plochu zkontrolujeme ze všech úhlů ze vzdálenosti 25 až 30 cm pouhým okem, sledujeme rozdíly ve vzhledu, např.  změny lesku nebo lesk na zkoušené ploše.

Můžeme použít i umělého osvětlení (přibližně 300 lx) nebo denního světla, ne však přímého světla slunečního.

Pokud nezjistíme při vizuální kontrole žádnou viditelnou změnu, provedeme zkoušku tužkovými čarami, jinak musíme provést zkoušku lesku.

Zkouška tužkovými čarami

Tužkou uděláme několik čar, jak po zkoušené ploše, tak po ploše, která nebyla vystavena žádnému působení.  Pokusíme se čáry setřít vlhkou utěrkou, podaří-li se to, pak zařadíme vzorek do třídy A. Pokud ne, budou zařazeny do třídy B.

Zkoušení lesku

Zkoušený obklad podržíme tak, aby byl odraz žárovky na ploše, která není vystavena žádnému působení jako v zrcadle. Úhel dopadu světla za zkoušenou plochu má být asi 45° a vzdálenost světla od obkladu (350±100) mm.

Zde hodnotíme ostrost zrcadlového odrazu, ne jasnost povrchové plochy. Obkladový prvek položíme tak, aby se obraz žárovky objevil na obou plochách, jak zkoušené, tak nevystavené žádnému působení a stanovíme, jestli je zrcadlový obraz na zkoušení částí méně zřetelný.

Tuto zkoušku pak nemůžeme provést u některých glazur, hlavně matových. Pokud je zrcadlení zřetelné, bude zařazen do třídy B,  pokud rozmazané,  do třídy C.

Alternativní vizuální třídění

U prvků, kde nelze použít zkoušku tužkovými čarami a kde není možné obvyklé třídění, používáme třídění následující:

Při použití roztoků uvedených v bodech 1. Nebo 2.

• Třída GA(V) -  žádné viditelné změny
• Třída GB(V) -  zřetelné změny vzhledu
• Třída GC(V) -  úplná nebo částečná ztráta původního povrchu

Při použití roztoku 3.1.

• Třída GLA(V) -  žádné viditelné změny
• Třída GLB(V) -  zřetelné změny vzhledu
• Třída GLC(V) -  úplná nebo částečná ztráta původního povrchu

Při použití roztoku 3.2.

• Třída GHA(V) - žádné viditelné změny
• Třída GHB(V) - zřetelné změny vzhledu
• Třída GHC(V) - úplná nebo částečná ztráta původního povrchu

 

O provedené zkoušce musíme sepsat protokol, který bude obsahovat následující údaje:

• Odkaz na příslušnou část normy
• Popis obkladových prvků a přípravy zkušebních roztoků
• Použité zkušební roztoky a materiály
• Výsledky zkoušek podle odst. „Obecně“
• Třídění zkušebních roztoků a každého zkušebního vzorku pro glazované a neglazované obkladové prvky.