Stanovení tvrdosti povrchu keramických obkladových prvků nám popisuje ČSN EN 101, která je v platnosti od roku 1991.

Tato evropská norma popisuje zkušební postup, kterým se stanoví tvrdost lícní plochy pro všechny obkladové prvky.

Toto stanovení tvrdosti podle Mohse se provádí tak, že se rukou táhne po lícní ploše minerálem s definovanou tvrdostí.

 

Zkušební minerály

Tvrdost podle Mohse

Mastek

1

Sádrovec

2

Vápenec

3

Kazivec

4

Apatit

5

Živec

6

Křemen

7

Topas

8

Korund

9

Diamant

10

 

Zkoušení se provádí na 3 obkladových prvcích každého druhu.

 

Zkušební postup

Obkladové prvky, které budeme zkoušet, položíme glazovanou nebo jinak upravenou lícní plochou nahoru na pevnou podložku. Ostrou, čerstvě ulomenou hranou použitého minerálu táhneme rovnoměrným tlakem po ploše, kterou zkoušíme.

Hranu nebo povrch obkladového prvku přitom nesmíme poškodit. Zkoušku opakujeme čtyřikrát s čerstvě ulomenou hranou minerálu.

Abychom docílili zkušebního výsledku, uvedenou zkoušku opakujeme s každým minerálem na každém obkladovém prvku.

Poškození – vrypovou stopu – zjišťujeme na obkladovém prvku pouhým okem.

Pro každý obkladový prvek uvedeme tvrdost podle minerálu s nejvyšší tvrdostí podle Mohse, který vykázal nejvýše jednou patrnou vrypovou stopou.

V případě, že obkladové prvky zkušebního vzorku mají různou tvrdost, uvede se nejnižší tvrdost.

 

Z  provedené zkoušky vystavíme protokol, do kterého s odkazem na výše uvedenou evropskou normu uvedeme:

  • Popis obkladového prvku
  • Tvrdost podle Mohse každého prvku.

 

 

 

JSN Pixel 2 is designed by JoomlaShine.com | powered by JSN Sun Framework