Pokládání dlaždic
Při pokládce prvních dlaždic se vždy použije vodováha, aby se zajistila kontrola rovinnosti. Kontrola se provádí horizontálně i vertikálně, dlaždice po dlaždici. Musí být vytvořena linie bez rozdílů mezi jednotlivými dlaždicemi, pokud se rozdíly vyskytnou, musí se srovnat tím, že se:
- přitlačí úměrnou silou prsty
- poklepe gumovým kladívkem
- přidá se lepidlo tam, kde se nerovnosti vyskytují (přidání lepidla platí pouze u lepidel, která mají deklarovanou tloušťku pro nanesení vrstvy nad 5 mm, jinak se jedná o lepidla pouze pro tenkovrstvé lepení)
Na poslední bod je třeba dávat obzvláště velký pozor, protože trh nabízí poměrně velké množství druhů lepidel, bohužel většina z nich je vhodná pouze pro lepení ve vrstvě do 5 mm. Podcenění a nedodržení nanesené vrstvy lepidla znamená jeho větší smrštění a následnou deformaci, pro každého uživatele to v praxi znamená odtržení dlaždice od podkladu, někdy i trhlinu přímo v dlaždici.
Nejen při založení prvních dlaždic, ale všeobecně při lepení obkladů a dlažby platí, že se musí dávat velký pozor na správný výběr druhu lepidla. Především se musí brát ohled na druh a formát dlažby, na podklad, na který se lepí, na podmínky, za kterých se tato činnost provádí a také na požadavek investora, kolik času celkově na práci je. Například vysoká teplota či vysoce absorpční podklad mohou výrazně snížit dobu, po kterou se může nechat předem nanesené lepidlo vhodnou zubovou stěrkou bez uložení dlaždice. Může se stát, že lepidlo začne na povrchu osychat a bude se na něm tvořit film-krusta. V tom případě se musí nanesená vrstva lepidla odstranit zednickou lžící nebo špachtlí a nechat vytvrdnout. Lepidlo se v takovém případě nesmí dávat zpět do nádoby, ve které se namíchalo a nesmí se tedy znova celá směs rozmíchat. V takovém případě z lepidla vzniká nelepivá směs a důsledky z toho plynoucí jsou zřejmé. Všeobecně platí, že levnější lepidla, kterých trh nabízí velké množství, mají krátkou dobu pro zpracování (velmi rychle schnou a tvrdnou) a zároveň potřebují velmi dlouhou dobu pro konečné vytvrdnutí, která umožní vlastní používání nebo spárování a podobně.